Letošní rok nebyl zrovna ideální. Podařilo se v něm ale uspořádat mnoho srazů s kamarády, našich oblíbených Sunday morning drive a bylo vidět, že o stará auta zájem neochladl, naopak – lidé se občas zavřeli do svých garáží a vrhli se konečně na nedodělané projekty.
Americká pojišťovna Hagerty, která se zaměřuje zejména na sběratelské předměty a pojišťuje i drahá klasická auta svým majitelům každoročně přináší mediální zprávu o tom, která auta vidí v uplynulém roce jako tahouny trhu a predikuje jim následný potenciál. Jsou mezi nimi superautomobily jako Lexus LFA i offroad Toyota Land Cruiser. Rozptyl je široký. S Ferrari Testarossa určitě něuděláte chybu, zrovna tak je jasné, že klasické sportovní Jaguary z padesátých a šedesátých let nebudou nikdy už lacinější než dnes.
Motorem je vášeň, ne peníze
I profesionálové, kteří se nákupem klasických vozů do svých prodejních sbírek živí, své exempláře vybírají srdcem. U soukromých osob by to mělo platit dvojnásob. Historický automobil si nekupujeme na omezenou dobu pár měsíců nebo jedné sezony s tím, že jej pak rychle a se ziskem otočíme dál. To se totiž většinou nepovede ani ostříleným profíkům. Je to běh na dlouhou trať a je důležité si vybrat vůz blízký našemu srdci, který nese svůj osobitý příběh.
Viděl jsem již několik soukromých sbírek veteránů a způsoby výběru pojízdného inventáře bývají hodně odlišné. Někdo sbírá jen vozy jedné značky a touží mít ve své sbírce pokud možno po jednom exempláři od každého vozu, který automobilka postavila. Jiní mají rádi diverzitu portfolia. Osobně oceňuji lidi, kteří vybírají své veterány do sbírky podle emocí, které jim nabídnou při projížďkách. Tak jsem to dělal vždycky i já, ačkoli mé „sbírky“ veteránů nebyly nikdy kdovíjak velké. Žádné jmění jsem během vlastnictví několika historických automobilů nevydělal, ale o to přeci nešlo. Je to koníček a měl by rozdávat radost.
Prakticky na každé auto, které jsem měl, mi zbyly hezké vzpomínky. Najdou se i auta, která bych ve skutečnosti milerád koupil znova. Jen jsou dnes už dražší než tomu bývávalo. Kupříkladu s prodejem moderního klasika – BMW Z3 Coupe 2.8 jsem se před třemi lety unáhlil a dnes vím, že podobné auto seženu minimálně o třetinu dráž než, kolik jsem za něj v prodeji získal. Přitom právě s malým sportovním BMW, přezdívaným „klaunova bota“ jsem si za dobu vlastnictví neužil žádný velký výlet, třeba do alpských průsmyků a proto mě jeho absence v garáži přeci jen mrzí. Věřím, že mnozí to cítíte s některými auty, které jste měli a prodali úplně stejně. O modrém Triumphu GT6 ani nemluvě. Má ho ale v garáži kamarád a já se zase těším, až se potkáme a na auto se budu moci podívat. Ne, není to povzdych, člověk zkrátka neujezdí všechno.
Trh s klasickými auty letos kupodivu docela žil
Navzdory nelehké společensko-ekonomické situaci, absenci sociálního kontaktu i motoristických akcí se prodeje historických aut vůbec nezastavily. Ceny některých vozů mírně povyrostly, ale nutno říci, že spíše o inflaci než, že by se dal sledovat nějaký výraznější trend. Jak se společnost mění, dorůstá nová generace do věku, kdy začíná uvažovat o koupi vozu s historickou stopou, mění se i výběr. Už mnoho let jsou tedy předválečná auta na stabilních hodnotách a žádný z automobilů dané éry nezažívá cenové veletoče. Spíš mám dojem, že lidé vyzrávají a nechtějí už kupovat renovace „na oko“ a mají o oboru lepší přehled.
Osobně nemám zrovna nejlepší vztah ke sběratelství socialistických vozů, i když mě osobně ke staré škodovce 105 pojí vzpomínky. Míval jí děda a každý pátek mě a moje bratrance po školce a škole (na prvním stupni) vyzvedával a jeli jsme všichni na nějaký výlet. Motor brumlající vzadu za zadními sedadly se mi do kůže určitě vryl. Ale v průběhu dospívání se přetavil v touhu koupit si Porsche a rozhodně ne „předražené“ erko.
Mileniálové začínají kupovat auta z osmdesátek a devadesátek
Vidím to na sobě i svých kamarádech. Ačkoli mne osobně nesmírně baví sportovní auta vyvinutá v šedesátých letech a užívám si na nich jejich mechanickou průzračnost, kouzlo mají i auta vyrobená mezi lety 1980-2000. Pro generaci našich otců, narozených typicky v padesátých letech, jsou tahle auta pořád příliš moderní. A není divu. Každý tak trochu toužíme po autech, která jsme vídali v knížkách, časopisech a následně jezdit na ulicích, když jsme byli malé děti. A generace narozená v sedmdesátých a osmdesátých letech začíná být právě tou ekonomicky nejsilnější skupinou, která má aktuálně peníze a nějaké to auto pro radost si rádi dopřejí.
Stabilní investicí jsou tím pádem jistojistě zajímavé verze automobilů, které se u nás v devadesátých letech prodávaly nebo objevily jako zánovní, byly drahé, vzácné a dnes už prakticky na silnicích vidět nejsou. Každý z mých kamarádů, kteří jsou stejní blázni do aut jako já mají nějaký svůj příběh a touží po autě, které na trhu zkrátka jen tak snadno koupit nešlo. Pojďme si jich pár vyjmenovat.
Kdo nevzpomíná na 205 GTI?
Domnívám se, že například Peugeoty z přelomu 80-90. let mají velký potenciál být vyhledávanější. Mnoho z nich se tu prodávalo ještě za socialismu a platilo za nedostupný sen. Design všech Peugeotů této doby pochází od Pininfariny (i když u 205tky to platí jen částečně) a eleganci těchto aut doceňujeme možná až dnes, když vidíme onen ostrý kontrast s moderní (přeplácanou) realitou tradičního francouzského výrobce. Jednou jsem málem koupil v Anglii šestiválcový 605 SV 3.0 a tohle auto by mne bavilo zkusit řídit rozhodně znovu.
Jednu možnost svezení jsem bohužel letos promeškal, ale počkáme na jaro a rád přijdu s kompletní recenzí elegantního „Francouze“. Z opačného ranku mě fascinuje splašená krabička plná blech, Peugeot 205 GTI. Míval ho kamarád a nechal mě s ním laskavě projet na mé oblíbené okresce. Na tu jízdu vzpomínám dodnes. Tyhle vozy se už špatně shání, některé díly na ně už ani neexistují, zejména ty karosářské, ale touha nějaký z nich, ať už model 205 GTI, 309 GTI, 405 MI-16 či vrcholný 605 s V6 pod kapotou postupně mezi nadšenci sílí.
Sedany z osmdesátek a devadesátek čeká malý boom
Jestli se vám teď vybavuje obrázek starého naftového Passatu, tak to není úplně přesně ten typ auta, které jsem myslel. Aby stálo za to investovat a následně si na silnici doopravdy užít starší sedan, který jsme si kdysi třeba vysnili, rozhodně to chce najít kombinaci nejsilnější, ideálně šesti a osmiválcové varianty a dobré výbavy. Představte si BMW 540i E34 v krásné modré metalíze s BBS koly. To jsou auta, která šlo letos koupit s trochou štěstí do čtvrt milionu korun v pěkném stavu a pravděpodobně si svou hodnotu nejen udrží, ale budou narůstat na atraktivitě.
Alfa Romeo s podmanivým zvukem šestiválce „Busso“ je rovněž snem na kolech, který šlo letos pořídit do tří set tisíc korun v dobrém stavu, třeba v případě modelu 164. O šestiválcové 155 ani nemluvě, nabídka těchto vozů rok od roku řídne a lidé si jich daleko víc cení než v minulosti. A pokud je pro vás tři sta tisíc příliš, tu a tam někdo stále ještě prodá „béčkovou“ Omegu MV6 s pohodlnými mikroplyšovými gauči místo sedadel. Pokud není prorezlá skrz naskrz máte napůl vyhráno a takové auto šlo letos koupit stále do sta tisíc korun. Věřím, že za méně už ho v budoucnu neprodáte. A o čiré radosti za volantem Fordu Scorpio jste možná četli na Garáži během letošního léta.
Ford Mustang, ale i Corvette C4 a C5 v kurzu…
Americká auta se letos prodávala poměrně dobře a okruh českých fanoušků je obrovský. Vždycky frčely klasické Mustangy, Camara a pak opravdové musclecary z doby před velkou ropnou krizí. Jenže mladší nadšenci do Amerik už dneska objevují nové možnosti. Co se týče právě oblíbených Mustangů, myslím, že trh pomalu, ale jistě objevuje zajímavé kouzlo pětilitrového „hranatého“ Mustangu z osmdesátých let, mezi znalci takzvaného Foxbody.
Chevy Corvette C4 i novější C5 začíná aspirovat na novodobou klasiku a se svou cenou pod půl milionu korun to byla letos i velmi lákavá koupě. Náklady na provoz nejsou překvapivě tak velké jak by se zdálo. Jeden můj známý, který s námi letos jel na projížďku spolu se mnou v Porsche a „panem doktorem“ Skipperem v Jaguaru XK8 prozradil, že loni koupil dvacet let starou C5 s manuální převodovkou a targa střechou za méně než 450 tisíc. A já byl v tu chvíli vážně dost překvapený, protože za ty prachy, s tím zvukem a zážitkem z jízdy je to famózní koupě. I kdyby příští rok stálo takové auto přes pět set, pořád bych tvrdil to samé.
Toyota MR2 AW11 je perfektní sporťák a není sám
Ve světě sportovních aut bylo opět na výběr a platí, že letos ceny rozhodně neklesaly. Tu a tam někdo skutečně potřeboval prodat rychle anebo stav neodpovídal požadované ceně, tak musel výrazněji slevit. Ale nedá se hovořit o chladnutí trhu. Jeden známý letos pořídil po dlouhém hledání moderní japonskou klasiku, Hondu S2000 a zaplatil za ni už poměrně slušný balík peněz. I pokud máte nanejvýš čtvrt milionu a přesto byste rádi sportovního youngtimera, také to jde.
Na Hondu S2000 můžete zapomenout, ale máte na výběr ze dvou japonských malorážek. Toyota MR2 AW11, první generace se velice těžko shání, ale její cena zůstává pořád relativně nízko. Svezení je však opravdu požitek. Ostatně pokud vás Toyota MR2 láká, přečtěte si náš kompletní článek. Mazda MX5 je naopak velkou stálicí na trhu, ale první generaci, zachovalou, bez „tuningu“ pořídíte každý rok dráž než ten předchozí. Nejvíce ceněné jsou varianty s motorem 1.8, protože mívají z výroby i samosvorné diferenciály a celkem slušný výkon 130 koní.
Lancia Kappa či Honda Accord Aerodeck jsou zvláštnosti, které trh ještě ocení
Letošní rok (v ony měsíce, kdy to zrovna šlo) jsme s kamarády vyjížděli na pravidelné nedělní ranní projížďky našimi sporťáky či veterány. Stačilo se vzbudit na sedmou hodinu, opatrně vstát, neprobudit ani manželky, dítka či pejsky a rychle se vytratit s klíčky do garáže, nastartovat a užít si ranní kafe a pokec s podobně postiženými jedinci na místě srazu. A různorodost aut mne doslova udivila.
Uvědomil jsem si, že právě tady je ukryto to pravé kouzlo. Nemá smysl donekonečna doporučovat jen Porsche 911 nebo BMW M3, protože každý už ví, že jsou to skvělá auta a (když ohlédneme od provozních nákladů) velmi stabilně uložené peníze. Kamarád třeba pořídil Lancii Kappa Coupe 20V, jiný přivezl Hondu Prelude, další Alfu Romeo Spider 3.0 V6 anebo Nissan 300ZX. To jsou auta, která stojí pořád relativně málo, ale jsou natolik vzácná, že se v inzerci prakticky nevyskytují. Takovým vozům bych předpovídal slušnou šanci udržení cen, ne-li růstu hodnoty do budoucna.
Klasická Porsche naopak spíše stagnují
Naopak, překvapivě po celý rok 2020 stagnoval trh s klasickými Porsche. Nechci rozebírat zvláštní a limitované modely, ty žijí svým vlastním tržním životem, ale „běžné“ Carrery 3.2 vyráběné mezi lety 1984-1989. Trh s nimi osobně bedlivě sleduji, protože mě tento model právě dlouhodobě láká a už od roku 2019 je vidět určité zastavení růstu cen. Letos bych dokonce tvrdil a některé statistiky s cenami historických vozů (třeba právě od Hagerty) to i potvrzují, že zájem ochladl a prodejní ceny mírně poklesly. Zdá se, že trh se vzduchem chlazenými Porsche již nasytil a ceny vyrostly natolik, že zájemci objevují jiná, do této doby přehlíženější, ale současně atraktivní auta této značky. Přesně toto je osud Porsche 968, které na hodnotě za poslední tři roky poměrně výrazně stouplo. A věřte mi, po krátkém svezení s exemplářem, který se teprv postupně renovuje a bude ještě fungovat diametrálně líp, musím uznat, že za vynaložené peníze stojí. Už se těším na příští jarní (snad už březnovou Sunday morning drive) a doufám, že Porsche 968 bude jezdit s námi.
Fotografie: Hagerty, aukční síň RM Sotheby’s, plus pár vlastních…
